Similaun 2021

29.07.2021

V hledáčku jsem již delší dobu měla Similaun (3603m). Sympatický kopec v Otztálských Alpách. Covidová situace se rychle měnila, a tak nebylo na co čekat. Čtvrtek odpoledne odjezd. Ještě rychlá koupačka na Opaťáku a šup Plzeň, město, ne to pivo. :-D. S Míšou sedíme v autě a cesta byla v celku klidná.

V pátek dopoledne se na obzoru objevil již dobře známý kostelík na začátku Ventu a hned za ním proslulé údolí, které se na konci dělí. Ahh, tehle pohled mě vždycky dostane.

Páteční plán byl "jen" aklimatizační procházka na Breslauer Hütte (2844m) na protějším kopci. Klid, krásné rozlehlé louky plné různých druhů bylin. Ta barevná rozmanitost byla jen třešničkou na dortu. Necelé dvě hodinky cesty, cca 960 vejškovejch a cesta 5km. Odměna nahoře? Výhledy na okolní vrcholky, které mi vždycky berou dech, polévka a heřmánkový čaj. Na odpoledne hlásili déšť a bouřky, a tak jsme s přibývající oblačností pelášili na naši pojízdnou chalupu. Tranďák.

Odpoledne vaření, trochu té práce a hlavně si sbalit batůžky na druhý den. Slibované bouřky a déšť přišli večer, ale při usínání sem si tím nenechala ukrást myšlenku na vrchol.

Konečně sobota. Dlouhé vyspávání a válení se po náročném pracovním týdnu v posteli. Na to jsem myslela, když jsem ve 4:00 vypínala budík. Zdálo se mi, že jsme zaspali a vzbudili se až v 7:00, tak jsem raději od tří hodin byla vzhůru a poslouchala, jak hučí řeka. Snídaně a v 5:10 odchod. Strategie: velmi pomalé tempo. Na úvod krapet prudší sjezdovka na zvýšení tepovky a pak už nekonečné údolí až k Martin Bush Hütte (2501m). Zhruba v půlce údolí začali z nebe padat omluvenky. Totální slejvák a bylo jedno, co máme na sobě. S každým dalším krokem, kdy se vysněný vrchol schovával v mlze, jsem si říkala: "Míša určitě nechce pokračovat". Byla sem vnitřně přesvědčena, že ale pokračujeme v cestě. No a taky že jo. Po necelé půl hodině za svitu slunečních paprsků, které nás šimraly do zad jsme pokračovali směr Similaun Hütte (3019m). Nohy se střídaly a bylo dost času být jen sama se sebou. To mám ráda.

Ty výhledy….. pastviny plné ovcí, vrcholky okolních štítů si hrály na schovávanou. Zase mi to bralo dech. Je to tak stejné a přitom je to pokaždé jiné. Oproti plánu jsme měli hodinku k dobru, a tak jsme si na chalupě (S.H.) dali oddech. Bylo vidět, že Mišákovi není dobře. Sedáky, mačky, návleky, cepín a šup na nástup. Většina skupin již scházelo dolů. Šli jsme tak akorát rychle na to, abych se stíhala kochat, a za neustálého šplachotu vody, koukat kam šlapu. Trekové hole na rozbředlém sněhu jsou rozhodně fajn.

"Pohoda, autobus by se rozhodně do té trhliny nevešel tak to bylo bezpečné :-D." Lehce před polednem jsme přišli k začátku toho známého exponovaného hřebínku pod vrcholem. Míša nechal všechno dole a nahoru šel jen s hůlkami a pytlíkem sušeného masa. Bylo mu už hodně zle, a tak jsme nespěchali. Statečně semnou vyšel až na vrchol ke křížku a já byla neskutečně šťastná a hrdá na nás oba. Konečně to tam padlo. Ten pocit k nezaplacení. Ta šťastná duše holky co je z hory.

Podepsali jsme se do knihy, udělali pár vrcholových foteček a za mlhy a silného větru dolů. Dole nandat mačky, sbalit zbytek věcí a…… Míša se slovy "musíš jít první" mi podal lano a pomalu si nandával mačky. Tak nebudu lhát, trochu těžce jsem polkla, ale čím dřív budeme dole, tím bude Míšovi lépe. Tak sem šla. Pomalu. Míšovo tempo mi vyhovovalo, protože jsem stíhala koukat kam šlapu. Na konci ledovce jsme to střihli šikmo pod Sumilaun Hutte, a tím si cestu o trošku zrychlili. Do svého batohu jsem nacpala veškeré naše vybavení na ledovec, dala si sváču. Míšu jsem nechala odpočnout a pomalu jsme zase šli. Čím níž jsme byli, tím se Míšuv stav lepšil. Na Martin Bush Hütte jsem se ještě stavila pro vodu, protože Míša svoji ztratil. Zase začalo pršet. Celá cesta dolů byla trochu těžší ale je to zkušenost. Díky za ni!

Konec cesty byl nekonečný a už dost bolavý. Po tomhle dni jsem nechtěla nic jiného než štrůdl a pivo 😊.

Nedělní den jsme se probudili do deště a na vrcholcích byl sníh. Snídaně, film, kafe a tak hezký den může pokračovat jedině v termálech. Hmm takhle hezkej den chtěli mít asi všichni lidi v okolí, takže PLNO. Vaření na parkovišti a smíření se s tím, že dnešní den budeme zevlovat. Tak to byl omyl. :-D Objevovat nová místa v Rakousku a následně přejezd pod Zugspitze. Ráno příjemné koupání v jezeře Eibsee a směr domu.

Jsem moc ráda, že nám nakonec dopadlo to počasí na vrchol a bylo to pár dní neskutečných zážitků a nových zkušeností. No a kdo by si myslel, že tím to končí? Ne, přijela jsem totiž do ČR a druhý den jsem odjela do Raxu na ferraty…. třeba bude pár dalších řádků…..